MOJE PRVNÍ KOŇSKÁ LÁSKA
  Byl to den, jako každý jiný. Byla stejná zima jako včera a předevčírem, ale už když jsme vystupovala z auta, cítila jsem změnu. Když jsem vešla do stáje, uslyšela jsem naši trenérku, jak v zadním boxe a mluví s veterinářem. Přispěchala jsem k ní a uviděla ho. Na první pohled jsem propadla jeho nevinné hvěždičce na čele a vystrašeným, ale zvídavým očím. Už to nebylo maličké hříbě, ale v jezdectví, které jezdíme my úplný nováček. Sedmiletý valášek (což mi došlo z rozhovoru veretináře a trenérky) byl pojmenován Johnny Silver. Jak vznešené jméno, pomyslela jsem si.
   Po několika týdnech, kdy se na Johnnym nejezdilo přišlo jaro a Johnny se skamarádil s ostatními koňmi a začal se otrkávat z našem způsobu jízdy, poněvač byl zvyklý na klusácké závody. Na jedné z vyjížděk mi trenérka nabídla, abych si na něho chvíli sedla. Souhlasila jsem s nadšením a nedočkavostí...naše první společné kroky se mi okamžitě vryly do paměti a já jsem ucítila něco, co jsem s jinými koňmi dosud nezažila. Zamilovala jsem se do něj. Naprosto jsem podlehla tomu nejistému kroku a jeho důvěře k mojí ruce. Od té doby jsem jezdila stále s ním. Rádi jsme spolu pracovali a jeho zaučování šlo velmi rychle. V létě už s námi jel dokonce na koupání. Vyprosila jsem si, abych na něm mohla jet já. Vlastně to bylo jasné úplně od začátku, protože ze mě a z Johnnyho se stala známá dvojka. Když jsme spolu vstupovali do vody, nevěděla jsem, jak moc se mu to zalíbí...poklusávál ve vodě, natahoval krk a frkal...pak zašel do hloubky a začal si lehat! Rychle jsem se skočila a počkala až se vyválí a pak jsem zase lehce z vody nasedla. Když jsme se spolu proháněli vlažnou vodou, zavřela jsem oči a cítila se jako ten nej nej nej nej nejšťastnější člověk pod sluncem. Nikdy jsem nezažila lepší pocit... S Johnnym jsme nejlepší kamarádi dodnes.