Kdo je vlastně Ferda? Je to můj fíkus. Říkáte si, že jsem asi blázen, když dávám jména rostlinám, ale věřte, že potom jsou daleko krásnější. Ferda je toho příkladem. Když se tenkrát naši rozváděli, stěhovala jsem se s mamkou do bytu po mojí prababičce, která před několika lety zemřela. Zbyl tam po ní jen zaprášený, zubožený fíkus. Když jsme tam začali malovat a zařizovat byt, rozhodla jsem se, že si milého fíkusa vezmu a pojmenovala jsem ho Ferda, protože pak máte ke květinám daleko hezčí vztah.
Vynesla jsem ho s babiččinou pomocí (spíš jsem já pomáhala jí) na zahradu a opřela ho o jabloň. Pak jsem zajela s tetou koupit mu nový květináč a přesadila jo. Další úprava, kterou musel milý Ferda podstoupit bylo stříhání.Při každém střihu jsem řekla: "Promiň, Ferdo."Asi si myslíte, že jsem přišla o rozum, ale od mala mě babička a teta vedly k tomu, abych si květin vážila. A já si jim vážím stejně jako lidí a zvířat. Ale vraťme se k Ferdovi. Musím říct, že z Ferdy byl rázem fešák. Ze šedivého mrzouta se stal náhle krásný fíkus Ferda. Jakoby omládl o celé roky. Vyleštěné listy a nový květináč udělal z Ferdy prostě štramáka.
Tohle máme my v rodině. Teta z monstery nalezené na hnoji udělala krasavici k pohledání, jen musím přiznat, že pojmenovávání květin je čistě můj (zlo)zvyk. :)
Ferda dnes stojí v rohu mého pokoje s hrdě vztyčenými listy a je rád, že mě potkal a že teď mi může dělat radost. Takže nevyhazujte ani ty kitičky, které už vypadají mizerně, ale pomožte jim z toho jako já Ferdovi. Uvidíte, že vám pak budou dělat jen radost.


(Ferdu vyfotím a dám jeho fotečku na stránečky)