Být jen chvíli s Tebou
18. 4. 2006
BÝT JEN CHVÍLI S TEBOU
Noc se střídá se dnem,
a já doufám, že zas si spolu sednem.
K hrnku kafe a spojíme ruce,
ty zvedneš se pak prudce,
a jdeš pryč,
jak vzal bys na mne bič.
U okna sedím, nepřítomný pohled,
chci Tě u sebe, a to ihned.
V ulici ruch a hluk,
z kasárny vychází vojenský pluk.
A ty v něm jsi taky,
nebe stáhlo kolem nás černé mraky.
Prší a já pláču,
jsi do války jdeš,
já šílenstvím z okna skáču,
a ty se ani neohlédneš.
Odcházíš dál a dál,
za tvůj život by ten můj stál.
Já vím, že už nevrátíš se zpět,
možná za čtyři, pět dlouhých let.
Být jen chvíli s Tebou,
Cítit své teplo, když ruce mě zebou,
být jen chvíli sama sebou.
Už nikdy nepocítit tu samotu,
a tlukot srdce v těle,
když jednu špinavou sobotu,
zeptám se ve strážnici směle:
"Žije ještě Jirka Nesmělý?"
"Ano, vrací se v pondělí."
Radost všude kolem,
já utíkám naproti mu zeleným polem.
Světlo v očích, úsměv na tváři,
a na cestě můj Jirka, štěstím jen září.
Můj milovaný, buď se mnou,
proveď mě jeskyní temnotemnou,
až k tobě domů,
městem, lesem parkem plným stromů.
Být jen navždy s Tebou,
když v noci mě ruce zebou,
být už navždy sama sebou.
Nepustit své štěstí zpátky do války,
někdo vzal mi moje zápalky,
ale moje světýlko hoří, Jirka!
To on je má jediná sirka.
Být už navždycky s ním,
to je to jediné o čem po nocích sním.
Sen, nebo skutečnost?
Láska, nebo netečnost?
Noc se střídá se dnem,
a já doufám, že zas si spolu sednem.
K hrnku kafe a spojíme ruce,
ty zvedneš se pak prudce,
a jdeš pryč,
jak vzal bys na mne bič.
U okna sedím, nepřítomný pohled,
chci Tě u sebe, a to ihned.
V ulici ruch a hluk,
z kasárny vychází vojenský pluk.
A ty v něm jsi taky,
nebe stáhlo kolem nás černé mraky.
Prší a já pláču,
jsi do války jdeš,
já šílenstvím z okna skáču,
a ty se ani neohlédneš.
Odcházíš dál a dál,
za tvůj život by ten můj stál.
Já vím, že už nevrátíš se zpět,
možná za čtyři, pět dlouhých let.
Být jen chvíli s Tebou,
Cítit své teplo, když ruce mě zebou,
být jen chvíli sama sebou.
Už nikdy nepocítit tu samotu,
a tlukot srdce v těle,
když jednu špinavou sobotu,
zeptám se ve strážnici směle:
"Žije ještě Jirka Nesmělý?"
"Ano, vrací se v pondělí."
Radost všude kolem,
já utíkám naproti mu zeleným polem.
Světlo v očích, úsměv na tváři,
a na cestě můj Jirka, štěstím jen září.
Můj milovaný, buď se mnou,
proveď mě jeskyní temnotemnou,
až k tobě domů,
městem, lesem parkem plným stromů.
Být jen navždy s Tebou,
když v noci mě ruce zebou,
být už navždy sama sebou.
Nepustit své štěstí zpátky do války,
někdo vzal mi moje zápalky,
ale moje světýlko hoří, Jirka!
To on je má jediná sirka.
Být už navždycky s ním,
to je to jediné o čem po nocích sním.
Sen, nebo skutečnost?
Láska, nebo netečnost?
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
