Květy na vodě
Květy na vodě
Voda plyne v řece,
nikdo není tu, a přece,
přítomnost člověka je cítit na míle,
je to jen malá, malá chvíle,
co smutná dívenka tu byla
a řeku o pomoc prosila.
Poslala po řece věněček kopretin,
Jak jmenoval se její milý? Petr, či Martin?
Snad dopluje až k němu,
I polibek posílá ona jemu.
Reka kvítí láskyplně houpá,
Snad není ta dívenka tak hloupa?
On už dávno jinou má,
Je jiná a netuší, že tento chlapec srdce lámá.
Teče voda v řece,
Pokojně a tiše,
A přece, jiná dívenka dopis píše.
Po rece ho posílá,
Hezká, malá, milá.
A jen řeka ví,
Co přesně cítí,
A její myšlenky tkví
V drobných lístečcích kvítí.