O svíčce
19. 4. 2006
Plamínek svíčky něžně plápolá,
a já šeptám ti do ouška pořád dokola:
"Pro lásku bych zemřel i zabíjel,
láska je vlak, který mi ještě neujel."
"Ty jsi můj vlak, vláček,
můj bílý oblak, obláček."
Svíčka voní teplem a medem,
je v ní láska a síla,
ty jsi moje tajná kráska, moje víla,
tak pojď, za svým štěstím spolu půjdem.
Stačí jen slastí vydechnout,
a světlo je to tam,
štačí jen jednou sirkou škrtnout,
ale ta vůně vytratila se kam?
Sirka nevoní po lásce, po kráse,
sirka není má louka, tam ovečka má se nepase.
Ještě chvíli snít a nedýchat,
pak heřmánkouvý čaj ještě zamíchat.
Představy a bludy,
jak stavil bys před sebe jen další schody.
Pak stejně musíš do nebe vystoupat,
nabo na lásku zapomenout a nedoufat.
Vyber si, dokud nedohoří tvá svíce,
vyber si, dokud máš ještě zdravé plíce.
Láska nečeká na tebe na rohu,
láska na tebe nemává,
láska neřekne ti svou přesnou polohu,
láska souřadnice nedává.
Musíš do světa hledat ji,
máš přeci své světlo, oheň,
tak do kouta ji už konečně zažeň,
tak na co čekáš? Chyť ji!
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
