Plamínek
Světýlko svíčky poskakuje ve tmě tiše,
A já cítím neznámé teplo v břiše.
Ty nejsi tu.
A já marně toužím po svitu.
Světýlko svíčky skomírá,
A ve mně naděje umírá.
Ty se nevrátíš,
Celý život mi převrátíš,
A odejdeš.
Vosk jako čas,
Vem ho ďas.
Jak dlouho už jsem tu sama?
Byl jsi můj svět, moje alfa, gama...
Svíčka od tebe je jako ty,
Shazuje mne do temnoty.
Vrať se, světlo moje,
Proč už nejsem láska tvoje?
Ticho jako v kostele,
Kdo ti večer ustele?
Už je s tebou nová, jiná?
A chvíle stinná,
Trvá věčně.
Lehonký větřík sfoukl moji naději,
Teď už bych v hrobě byla raději.
Tíživý pocit, v krku knedlík, v ústech sucho,
A do uší jako zvon bije hrozné ticho.
Je mi do pláče, do breku,
Přes hlavu přetáhnout deku,
A zůstat pod ní, je to skrýš, kam ani ty za mnou nemůžeš.
Jak dlouho můžu se schovávat před sebou?
Co dělat, když ruce mě v noci zebou?
Vylést a bojovat, novou svíčku zapálit, světlo,
Dítě, co malou kuličku hnětlo.
Dokázat rozsvítit,
Tu strašnou bolest vymýtit.
Ale to dokážu,
S osudem já se nemažu.
Stačí škrtnout sirkou jen,
A pro mě začne nový den.
Sbohem, temnoto temná,
Tvá porážka je zjevná.
Jsem vítěz,
a co vy?