Zrada
1. 5. 2006
ZRADA…
Je září a všude klid
Všude je nějaký ten cit
Jen za hranicí vlasti
Tě nemají rádi
Ptáš se co se stane
Kdy se to tu pohne
Vidíš slavnou vlajku
A vlastně čekáš na válku
Už dávno se zbláznil nepřítel
Čekáš až vysypeš kupu střel
Vždyť už voláš, že máš velkou moc
A víš, že spojenec zas volá o pomoc
A pak křičí vzbouřenci
Češi vyvolali mobilizaci
A tak se voják zvedá z kavalce
Jde vstříc hranici a možná válce
V hlavě prázdno, prostě nic
A nemůžeš ani slovo říct
Vítá tě hraniční kámen
A někdo zvolal amen
Zde se tyčí betonu kus
Na Čecha si něco zkus
V kalendáři čtyřiadvacet
A ke kulometu si zaset
Uběhl týden a nějaký den
Co zdál se ti nádherný sen
Nebylo v něm Německo
A na krásku si volal lásko
A však je měsíce konec
A ze zdálené vesnice zní zvonec
Občas sem vlítl henleinovec
Ale teď je z něj kostlivec
Pak přichází velitel
Prý nás přelstil nepřítel
Z očí proudem tečou slzy
To odešli jsme brzy
Vždyť nám měla pomoct Anglie
A s ní i silná Francie
Teď náš národ poznal zradu
Když spojenci lhali pravdu
Prostě nás hnusně podvedli
Když jsme měli těžkou chvíli
A tak odchází vojenský pluk
Na nějž se nepodívá ani malý kluk
Všichni brečí, opouští milovanou hranici
Je to jen pluk a v něm smutní vojáci
Poznali zradu a část vlasti bez dali bez boje
I po tom co všechno slibovala Francie
Nikdo z nich se nepodívá ani na Anglii
Prostě a hold náhody se stávají
Srdce to velkou silou trhá
A spojenec z Čech zdrhá
Vždyť jsme všichni Češi
A máme hluboký kráter na duši
Všechny to změní, opouštíme opevnění
I když pro někoho jo, pro nás to sranda není
A slavná vlajka se smutně spouští
Stojíme nad hlubokou propastí
Válek povstání a zrad
Čechy nemá nikdo rád
Je září a všude klid
Všude je nějaký ten cit
Jen za hranicí vlasti
Tě nemají rádi
Ptáš se co se stane
Kdy se to tu pohne
Vidíš slavnou vlajku
A vlastně čekáš na válku
Už dávno se zbláznil nepřítel
Čekáš až vysypeš kupu střel
Vždyť už voláš, že máš velkou moc
A víš, že spojenec zas volá o pomoc
A pak křičí vzbouřenci
Češi vyvolali mobilizaci
A tak se voják zvedá z kavalce
Jde vstříc hranici a možná válce
V hlavě prázdno, prostě nic
A nemůžeš ani slovo říct
Vítá tě hraniční kámen
A někdo zvolal amen
Zde se tyčí betonu kus
Na Čecha si něco zkus
V kalendáři čtyřiadvacet
A ke kulometu si zaset
Uběhl týden a nějaký den
Co zdál se ti nádherný sen
Nebylo v něm Německo
A na krásku si volal lásko
A však je měsíce konec
A ze zdálené vesnice zní zvonec
Občas sem vlítl henleinovec
Ale teď je z něj kostlivec
Pak přichází velitel
Prý nás přelstil nepřítel
Z očí proudem tečou slzy
To odešli jsme brzy
Vždyť nám měla pomoct Anglie
A s ní i silná Francie
Teď náš národ poznal zradu
Když spojenci lhali pravdu
Prostě nás hnusně podvedli
Když jsme měli těžkou chvíli
A tak odchází vojenský pluk
Na nějž se nepodívá ani malý kluk
Všichni brečí, opouští milovanou hranici
Je to jen pluk a v něm smutní vojáci
Poznali zradu a část vlasti bez dali bez boje
I po tom co všechno slibovala Francie
Nikdo z nich se nepodívá ani na Anglii
Prostě a hold náhody se stávají
Srdce to velkou silou trhá
A spojenec z Čech zdrhá
Vždyť jsme všichni Češi
A máme hluboký kráter na duši
Všechny to změní, opouštíme opevnění
I když pro někoho jo, pro nás to sranda není
A slavná vlajka se smutně spouští
Stojíme nad hlubokou propastí
Válek povstání a zrad
Čechy nemá nikdo rád
